Vážení přátelé,
kvůli korona krizi se letos nepodařil uskutečnit program Festivalu svobody, jak jsem ho měla v plánu. Můžete se ale těšit na Sametovou after party, až se opatření uvolní. Posedíme společně na Lavičce svobody a zavzpomínáme na Václava Havla. Poté si vychutnáme jazzové trio. Termín se určitě včas dozvíte. Dnes mi dovolte alespoň malé zamyšlení k 31. výročí sametové revoluce a pokud budete mít čas a chuť, můžete jít zapálit svíčku k pamětní desce 17. listopadu.
Jsem ročník 1984, a proto si z období komunismu pamatuji jen cvičení v plynových maskách ze školky. Tím moje vzpomínky na život v nesvobodě končí. První moje vzpomínka na polistopadovou politickou scénu je z pořadu „gumáci“ TV Nova, kde politici byli parodováni jako gumové postavičky. Jako dítě jsem vyrůstala v představě, že války a zabíjení je věcí minulosti a že naší doby se to už netýká. Lidstvo je už přece mnohem dál… Děsivý pak byl můj pohled na záběry v televizi na začínající válku v bývalé Jugoslávii. Nechápala jsem, kam se ten svět vlastně tedy posunul? Opravdu je lidstvo odsouzeno k tomu, dělat stále stejné chyby? Chybí nám osobnost typu Václava Havla, která by nám připomínala, že „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“? Nebo nám chybí nějaký prorok, který by nám připomněl: „Miluj bližního svého jako sám sebe?“ Nacházíme se uprostřed informační revoluce, která s sebou nese spoustu nástrah, a trollové na sociálních sítích si mnou ruce, že to dopadne přesně naopak, než Havel a starodávní proroci chtěli: „Lež zvítězí nad pravdou a nenávistí.“ a „Nenáviď bližního svého.“ Do tohoto zmatku se přidal koronavirus, který přišel nečekán, nezván a téměř nám vzal poslední naděje na život ve svobodné společnosti. Čekají nás velké výzvy: globální krize, migrační krize, změna klimatu, koronavirus, deprese…
Jsem šťastná, že jsem měla možnost vyrůstat ve svobodné společnosti, která formovala mého svobodného ducha. Svoboda není vždy úplně jednoduchá. Miloš Forman ji přirovnal k životu v džungli, kde na nás čeká mnoho nebezpečí. Život za socialismu pak přirovnal k životu v zoo. Pobyt v kleci může být relativně bezpečný a pohodlný, pokud jste dostatečně poslušní a necloumáte mřížemi. I přes veškeré nástrahy a dobrodružství, které nás v džungli čekají, nenechme si život ve svobodě vzít. Přijměme zodpovědnost za svůj život i za chod naší republiky a připravme se na nelehkou dobu. I když se třeba budeme muset vzdát některých našich jistot a pohodlí, věřím, že pokud nezapomeneme jeden na druhého, navzdory všem sociálním bublinám, společně všechny krize a výzvy překonáme aneb: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a miluj bližního svého.“
Veronika Černá